43. Jaká jsou bezpečnostní opatření při používání skleněných elektrod?
⑴ Hodnota pH skleněné elektrody s nulovým potenciálem musí být v rozsahu polohovacího regulátoru odpovídajícího acidimetru a nesmí se používat v nevodných roztocích. Když je skleněná elektroda použita poprvé nebo je znovu použita poté, co byla delší dobu nepoužívána, skleněná baňka by měla být namočena v destilované vodě na více než 24 hodin, aby se vytvořila dobrá hydratační vrstva. Před použitím pečlivě zkontrolujte, zda je elektroda v dobrém stavu, skleněná baňka by měla být bez prasklin a skvrn a vnitřní referenční elektroda by měla být napuštěna plnicí kapalinou.
⑵ Pokud jsou ve vnitřním plnicím roztoku bubliny, jemně elektrodou zatřeste, aby bubliny přetekly, aby byl mezi vnitřní referenční elektrodou a roztokem dobrý kontakt. Abyste zabránili poškození skleněné baňky, můžete po opláchnutí vodou použít filtrační papír, abyste opatrně absorbovali vodu připojenou k elektrodě a neotírejte ji silou. Při instalaci je skleněná baňka skleněné elektrody o něco výše než referenční elektroda.
⑶Po měření vzorků vody obsahujících olej nebo emulgované látky včas očistěte elektrodu saponátem a vodou. Pokud je elektroda znečištěna anorganickými solemi, namočte elektrodu do (1+9) kyseliny chlorovodíkové. Po rozpuštění vodního kamene jej důkladně opláchněte vodou a vložte do destilované vody pro pozdější použití. Pokud výše uvedený efekt ošetření není uspokojivý, můžete jej vyčistit acetonem nebo éterem (nelze použít absolutní etanol), poté ošetřit výše uvedeným způsobem a poté elektrodu před použitím namočit přes noc do destilované vody.
⑷ Pokud stále nefunguje, můžete jej také na několik minut namočit do čisticího roztoku s kyselinou chromovou. Kyselina chromová je účinná při odstraňování adsorbovaných látek na vnějším povrchu skla, má však nevýhodu v dehydrataci. Elektrody ošetřené kyselinou chromovou je nutné před použitím k měření namočit přes noc do vody. Jako poslední možnost může být elektroda také ponořena do 5% roztoku HF na 20 až 30 sekund nebo do roztoku fluorovodíku amonného (NH4HF2) na 1 minutu pro středně silné korozní ošetření. Po namočení ji ihned důkladně opláchněte vodou a poté ji ponořte do vody pro pozdější použití. . Po tak těžkém ošetření bude ovlivněna životnost elektrody, takže tyto dva způsoby čištění lze použít pouze jako alternativu k likvidaci.
44. Jaké jsou zásady a opatření pro použití kalomelové elektrody?
⑴ Kalomelová elektroda se skládá ze tří částí: kovová rtuť, chlorid rtuťnatý (kalomel) a můstek chloridu draselného. Chloridové ionty v elektrodě pocházejí z roztoku chloridu draselného. Když je koncentrace roztoku chloridu draselného konstantní, je potenciál elektrody při určité teplotě konstantní, bez ohledu na hodnotu pH vody. Roztok chloridu draselného uvnitř elektrody proniká přes solný můstek (keramické pískové jádro) a způsobuje vodivost původní baterie.
⑵ Při použití musí být odstraněna pryžová zátka trysky na straně elektrody a pryžová čepička na spodním konci, aby si roztok solného můstku mohl udržet určitou rychlost průtoku a únik gravitací a zachovat přístup k roztoku k měření. Když se elektroda nepoužívá, je třeba nasadit pryžovou zátkou a pryžovou čepičku, aby se zabránilo odpařování a úniku. Kalomelové elektrody, které nebyly delší dobu používány, by měly být naplněny roztokem chloridu draselného a umístěny do elektrodové krabice pro skladování.
⑶ V roztoku chloridu draselného v elektrodě by neměly být žádné bubliny, aby nedošlo ke zkratu; v roztoku by mělo být zadrženo několik krystalů chloridu draselného, aby se zajistilo nasycení roztoku chloridu draselného. Krystalů chloridu draselného by však nemělo být příliš mnoho, jinak mohou blokovat cestu k měřenému roztoku, což má za následek nepravidelné odečty. Zároveň je třeba dbát také na eliminaci vzduchových bublin na povrchu kalomelové elektrody nebo v místě kontaktu mezi solným můstkem a vodou. V opačném případě může také dojít k přerušení měřicího obvodu a naměřená hodnota bude nečitelná nebo nestabilní.
⑷Během měření musí být hladina kapaliny roztoku chloridu draselného v kalomelové elektrodě vyšší než hladina kapaliny měřeného roztoku, aby se zabránilo difundování měřené kapaliny do elektrody a ovlivnění potenciálu kalomelové elektrody. Difúze chloridů, sulfidů, komplexotvorných činidel, stříbrných solí, chloristanu draselného a dalších složek obsažených ve vodě dovnitř ovlivní potenciál kalomelové elektrody.
⑸Když teplota silně kolísá, má změna potenciálu kalomelové elektrody hysterezi, to znamená, že se teplota mění rychle, potenciál elektrody se mění pomalu a trvá dlouho, než se potenciál elektrody dostane do rovnováhy. Snažte se proto při měření vyvarovat velkých změn teplot. .
⑹ Dávejte pozor, aby nedošlo k zablokování keramického pískového jádra kalomelové elektrody. Zvláštní pozornost věnujte včasnému čištění po měření zakalených roztoků nebo koloidních roztoků. Pokud jsou na povrchu keramického pískového jádra kalomelové elektrody přilnavé, můžete použít smirkový papír nebo přidat vodu do olejového kamene, abyste jej jemně odstranili.
⑺ Pravidelně kontrolujte stabilitu kalomelové elektrody a měřte potenciál testované kalomelové elektrody a další intaktní kalomelové elektrody se stejnou vnitřní tekutinou v bezvodé nebo ve stejném vzorku vody. Potenciální rozdíl by měl být menší než 2 mV, jinak je třeba vyměnit novou kalomelovou elektrodu.
45. Jaká jsou opatření pro měření teploty?
V současné době národní normy pro vypouštění odpadních vod nemají specifické předpisy pro teplotu vody, ale teplota vody má velký význam pro konvenční systémy biologického čištění a je třeba jí věnovat velkou pozornost. Jak aerobní, tak anaerobní čištění musí být prováděno v určitém teplotním rozmezí. Jakmile je tento rozsah překročen, teplota je příliš vysoká nebo příliš nízká, což sníží účinnost úpravy a dokonce způsobí selhání celého systému. Zvláštní pozornost by měla být věnována sledování teploty vstupní vody do systému úpravy. Jakmile jsou zjištěny změny teploty vstupní vody, měli bychom věnovat zvýšenou pozornost změnám teploty vody v následných úpravnách zařízení. Pokud jsou v tolerovatelném rozmezí, lze je ignorovat. V opačném případě je třeba upravit teplotu vstupní vody.
GB 13195–91 specifikuje specifické metody pro měření teploty vody pomocí povrchových teploměrů, hloubkových teploměrů nebo inverzních teploměrů. Za normálních okolností lze při dočasném měření teploty vody v každé procesní struktuře čistírny odpadních vod na místě obecně použít k jejímu měření kvalifikovaný skleněný teploměr plněný rtutí. Pokud je třeba teploměr vyjmout z vody pro odečet, neměla by doba od okamžiku, kdy teploměr opustí vodu, do ukončení odečítání přesáhnout 20 sekund. Teploměr musí mít přesnou stupnici alespoň 0,1oC a tepelná kapacita by měla být co nejmenší, aby bylo možné snadno dosáhnout rovnováhy. Musí být také pravidelně kalibrován oddělením metrologie a ověřování pomocí přesného teploměru.
Při dočasném měření teploty vody by měla být sonda skleněného teploměru nebo jiného zařízení pro měření teploty ponořena do měřené vody na určitou dobu (obvykle déle než 5 minut) a poté po dosažení rovnováhy odečíst údaje. Hodnota teploty je obecně přesná na 0,1oC. Čistírny odpadních vod obecně instalují online přístroj na měření teploty na konci přívodu vody do provzdušňovací nádrže a teploměr obvykle používá k měření teploty vody termistor.
Čas odeslání: List-02-2023
